|
|
Obraz jako příklad a vzor v kontextu jeho vlivu a rozšíření na prožívání života člověka
Nohejl, Jiří ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Vojtěchovský, Miroslav (oponent)
Ústředním tématem této práce je snaha definovat obraz jako vizuální zkušenost. Takové vnímání obrazu lze uchopovat jako interakci člověka, kde se tento obraz stává informační jednotkou, která pro člověka může představovat možnost, příklad, vzor. Důraz je v tomto textu kladen na proces samotné percepce jedince a na způsob interakce s akcentem na kontext sociálního učení a napodobování. Podstatnou rovinou je analýza principů této interakce vyúsťující v představení jednotlivých interakčních modelů zastřešujících tyto procesy. Struktura práce je členěna do 10 hlavních kapitol. V nich se autor pokusil představit kategorie, jako jsou vnímání, definování obrazu, napodobování jako nástroj kulturního přenosu, představení jednotek tohoto přenosu, vlastní proces interakce a analogický příklad jednotlivých základních rolí, které jedinec v této interakci zastává. Jako nadstavba jsou uvedeny tři analogie těchto rolí, které odkazují na antropologickou univerzální interakci, která popisuje člověka jako sběrače a lovce. Ty mají za úkol lépe ilustrovat formu lidského způsobu prožívání. V závěru je uvedena reflexe nad tématem a jsou zde popsány možnosti a východiska, které tato práce může v praktické podobě poskytnout.
|
|
|
Obraz jako příklad a vzor v kontextu jeho vlivu a rozšíření na prožívání života člověka
Nohejl, Jiří ; Wittlich, Filip (oponent)
Ústředním tématem této práce je snaha definovat obraz jako vizuální zkušenost. Takové vnímání obrazu lze uchopovat jako interakci člověka, kde se tento obraz stává informační jednotkou, která pro člověka může představovat možnost, příklad, vzor. Důraz je v tomto textu kladen na proces samotné percepce jedince a na způsob interakce s akcentem na kontext sociálního učení a napodobování. Podstatnou rovinou je analýza principů této interakce vyúsťující v představení jednotlivých interakčních modelů zastřešujících tyto procesy. Struktura práce je členěna do 10 hlavních kapitol. V nich se autor pokusil představit kategorie, jako jsou vnímání, definování obrazu, napodobování jako nástroj kulturního přenosu, představení jednotek tohoto přenosu, vlastní proces interakce a analogický příklad jednotlivých základních rolí, které jedinec v této interakci zastává. Jako nadstavba jsou uvedeny tři analogie těchto rolí, které odkazují na antropologickou univerzální interakci, která popisuje člověka jako sběrače a lovce. Ty mají za úkol lépe ilustrovat formu lidského způsobu prožívání. V závěru je uvedena reflexe nad tématem a jsou zde popsány možnosti a východiska, které tato práce může v praktické podobě poskytnout.
|
|
|
Církev tajemství - tajemství církve
Orel, Miroslav Metoděj ; Bouma, David (vedoucí práce) ; Červenková, Denisa (oponent)
Anotace: Diplomová práce se zabývá tématem tajemství, jak je samo o sobě a jak je ve vztahu k církvi. Její hlavní otázkou je, zda je to církev, která tajemství vytváří, či zda církev je vytvářena tajemstvím. Dále se práce snaží zkoumat věrohodnost výroků II. vatikánského koncilu, které označují církev za svátost, tedy za tajemství. Práce zkoumá hlavní přístupy k tajemství a jazyk, kterým se o něj mluví. Zatímco přístup k tajemství, který má gnostický charakter a je dobře charakterizován a pojmově definován, tak lze vidět, že pro označení anit-gnostického tajemství chybí jednoduchý termín. Práce tak nabízí využití pojmu exoterní, který je v protikladu k esoternímu a dále práce poukazuje na typický charakter a zabarvení tohoto tajemství. Práce se také vyrovnává s tajemstvím jakožto objektivním vědeckým fenoménem a zkoumá, zda v jiných vědách (matematiky či astronomie) se lze setkat s exoterním a objektivním tajemstvím. Vyzkoumané poznatky jsou nakonec aplikovány na pojednání o církvi, kde se ukazuje, že pokud by církev nebyla definována jako tajemství, tak by byla redukována na pouhé lidské společenství a naopak, pokud by církev byla redukována pouze jako společenství zasvěcených tajemství, tak by byla jen další gnostickou sektou.
|
|
|
Sport a sociální kapitál: vznik sociálního kapitálu mezi rekreačními a závodními sportovci
Ondráčková, Vanda ; Šanderová, Jadwiga (vedoucí práce) ; Špaček, Ondřej (oponent)
Práce se zaměřuje na problematiku tvorby sociálního kapitálu v prostředí sportovního klubu. Zkoumá rozdíly ve vzniku a projevech individuálního sociálního kapitálu u rekreačních a závodních veslařů Hlavním cílem práce je zkoumat, zda sociální kapitál v tomto prostředí vzniká a zda lze v této souvislosti pozorovat nějaké rozdíly mezi závodními a rekreačními sportovci. Na základě uskutečněného kvalitativního výzkumu lze předpokládat, že sociální kapitál se ve sportovním klubu může vznikat a jeho povaha a využití se u zkoumaných skupin liší. V pozadí zjištěných odlišností je odlišné vnímání sportu, kdy závodní veslaři vnímají sport především jako kolektivní aktivitu, zatímco rekreační veslaři jako individuální. Ve skupině závodních veslařů vzniká větší množství trvalých a pevných vazeb a sociální kapitál vytvořený v klubu může mít v jejich životě důležitější roli. Pro rekreační veslaře se vazby uvnitř klubu nezdají být příliš důležité a sociální kapitál s nimi spojený pro ně může mít daleko menší význam. Výsledky práce nám tedy umožňují lépe porozumět sportovnímu prostředí jako zdroji sociálního kapitálu a zároveň pozorovat jeho odlišné vnímání závodními a rekreačními sportovci.
|
|
|
Krajní pravice jako problém Policie České republiky od roku 1989
Horová, Nikola ; Maslowski, Nicolas (vedoucí práce) ; Vávra, Martin (oponent)
Diplomová práce se silně dotýká dvou velmi diskutovaných aspektů dnešní společnosti, které jsou spolu ve velmi těsném spojení. Prvním aspektem společnosti je problém pravicového radikalismu a extremismu v České republice, jehož hlavní projevy zahrnují xenofobii a nesnášenlivost narušující veřejný pořádek a tím se dotýkají Policie České republiky, jejímž úkolem je ruptuře pořádku zamezit. Diplomová práce se zabývá vývojem extremismu a Policie České republiky od roku 1989 a jak policie na tento vývoj reaguje adekvátním zlepšením svého vybavení, taktik, atd. Rok 1989 je stanoven kvůli změně politického režimu a nastolení nových pravidel ve společnosti. Detailně probrána je také organizační struktura samotné policie vzhledem k zásahům na akcích pořádaných pravicovými radikály a extremisty, které se v dnešní době nejčastěji konají formou demonstrací a mítinků. Klíčová slova Policie České republiky, radikalismus, extremismus, shromažďování, pořádkové jednotky, antikonfliktní tým, bezpečnostní opatření.
|
|
|
Obraz jako příklad a vzor v kontextu jeho vlivu a rozšíření na prožívání života člověka
Nohejl, Jiří ; Wittlich, Filip (oponent)
Ústředním tématem této práce je snaha definovat obraz jako vizuální zkušenost. Takové vnímání obrazu lze uchopovat jako interakci člověka, kde se tento obraz stává informační jednotkou, která pro člověka může představovat možnost, příklad, vzor. Důraz je v tomto textu kladen na proces samotné percepce jedince a na způsob interakce s akcentem na kontext sociálního učení a napodobování. Podstatnou rovinou je analýza principů této interakce vyúsťující v představení jednotlivých interakčních modelů zastřešujících tyto procesy. Struktura práce je členěna do 10 hlavních kapitol. V nich se autor pokusil představit kategorie, jako jsou vnímání, definování obrazu, napodobování jako nástroj kulturního přenosu, představení jednotek tohoto přenosu, vlastní proces interakce a analogický příklad jednotlivých základních rolí, které jedinec v této interakci zastává. Jako nadstavba jsou uvedeny tři analogie těchto rolí, které odkazují na antropologickou univerzální interakci, která popisuje člověka jako sběrače a lovce. Ty mají za úkol lépe ilustrovat formu lidského způsobu prožívání. V závěru je uvedena reflexe nad tématem a jsou zde popsány možnosti a východiska, které tato práce může v praktické podobě poskytnout.
|
|
|
Obraz jako příklad a vzor v kontextu jeho vlivu a rozšíření na prožívání života člověka
Nohejl, Jiří ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Vojtěchovský, Miroslav (oponent)
Ústředním tématem této práce je snaha definovat obraz jako vizuální zkušenost. Takové vnímání obrazu lze uchopovat jako interakci člověka, kde se tento obraz stává informační jednotkou, která pro člověka může představovat možnost, příklad, vzor. Důraz je v tomto textu kladen na proces samotné percepce jedince a na způsob interakce s akcentem na kontext sociálního učení a napodobování. Podstatnou rovinou je analýza principů této interakce vyúsťující v představení jednotlivých interakčních modelů zastřešujících tyto procesy. Struktura práce je členěna do 10 hlavních kapitol. V nich se autor pokusil představit kategorie, jako jsou vnímání, definování obrazu, napodobování jako nástroj kulturního přenosu, představení jednotek tohoto přenosu, vlastní proces interakce a analogický příklad jednotlivých základních rolí, které jedinec v této interakci zastává. Jako nadstavba jsou uvedeny tři analogie těchto rolí, které odkazují na antropologickou univerzální interakci, která popisuje člověka jako sběrače a lovce. Ty mají za úkol lépe ilustrovat formu lidského způsobu prožívání. V závěru je uvedena reflexe nad tématem a jsou zde popsány možnosti a východiska, které tato práce může v praktické podobě poskytnout.
|
host ::
RSS.